Při pokládání izolace mezi šikmé trámy dbejte na to, aby jednotlivé pásy na sebe přesně navazovaly. Žádné mezery ani stlačení izolace, protože tím klesá její tepelný odpor. Pokud jsou trámy užší než izolační materiál, nařežte ho přesně na míru nožem. U spár použijte dvouvrstvé řešení – první vrstvu mezi trámy, druhou křížem přes ně. Tím zamezíte profukování a zároveň pokryjete i případné nerovnosti.

Nakonec si pohlídejte dobu zpracovatelnosti. Práškové tmely mají po namíchání omezenou životnost – často jen 30 až 60 minut, než začnou tuhnout. Pokud směs začne houstnout a dělat hrudky, už ji nepoužívejte, i kdybyste ji naředili vodou. Takový tmel ztrácí pevnost a po zaschnutí se drolí. Hotové pasty v kyblíku mají výhodu, že je můžete použít i po delší době, ale vždy před použitím zkontrolujte, zda v nich nejsou suché kousky, a případně je důkladně promíchejte. Dodržováním těchto zásad se vyhnete zbytečnému předělávání a výsledek bude vypadat profesionálně i bez letité praxe.

Na závěr nezapomeňte na parotěsnou fólii, kterou umístíte mezi izolaci a sádrokarton. Tato fólie musí být dokonale spojená a přelepená na spojích, jinak se do konstrukce dostane vlhkost z interiéru. Po montáži desek přebruste spoje a zatmelte je. Tím je celý postup hotový a vy se vyhnete typickým chybám, mezi které patří chybějící vzduchová mezera, špatně utěsněná parotěsná vrstva nebo nedostatečné překrytí tepelných mostů. Správně provedené zateplení podkroví se šikmými trámy vám zajistí suchou a teplou konstrukci po mnoho let.

Častou chybou je aplikace izolace až po položení obkladů. To je zcela špatně. Hydroizolační stěrka se nanáší na sádrokarton před obkládáním. Obklad z keramických dlaždic sice částečně chrání povrch před stříkající vodou, ale spáry mezi dlaždicemi nejsou nikdy zcela nepropustné. Voda proniká právě spárami a pokud není pod nimi hydroizolační vrstva, sádrokarton se začne po čase rozpadat. Pamatujte, že hydroizolace je neviditelná pojistka, která rozhoduje o tom, zda koupelna vydrží deset let, nebo začne vykazovat vady mnohem dříve.

Při šroubování sádrokartonu dbejte na to, aby šrouby zapadaly do latí, nejen do izolace. Rozteč šroubů by měla být asi 25 centimetrů, u hran desek pak 15 centimetrů. Pokud narazíte na místo, kde se šikmý trám setkává s vodorovnou částí střechy, použijte předem nařezané šablony z tvrdého papíru, podle kterých desky přesně upravíte. Řezání provádějte ostrým nožem, a to vždy z líce desky, aby se nevytrhávaly hrany.

Nejprve si připravte povrch. Zkontrolujte, zda jsou trámy suché a bez známek plísně. Pokud objevíte vlhkost, musíte nejprve odstranit její příčinu, jinak veškerá izolace přijde vniveč. Dále změřte rozteče trámů, protože podle nich budete řezat jak zařídit malou kuchyni izolační desky, tak sádrokartonové pásy. Nezapomeňte na to, že mezi izolací a sádrokartonem musí zůstat mezera alespoň dva až tři centimetry pro cirkulaci vzduchu. Toho docílíte pomocí dřevěných latí nebo speciálních distančních profilů připevněných na trámy.

Po aplikaci hydroizolační vrstvy před obkládáním vyzkoušejte její vodotěsnost. Jednoduchý test spočívá v tom, že na vyzrálou vrstvu nalijete vodu a pozorujete, zda se vsakuje. Pokud voda na povrchu zůstane stát, je izolace v pořádku. Tento test je dobré provést v místech rohů a prostupů. Pokud objevíte místa, kde voda vsakuje, je nutné na tato místa nanést další vrstvu stěrky. Jen důsledná kontrola vám dá jistotu, že je hydroizolace skutečně funkční.

Kde všude hydroizolaci nezbytně potřebujete? Hydroizolace se nikdy neaplikuje na celou plochu stěn od podlahy ke stropu. Normy a doporučení jasně říkají, že v umývacím prostoru je nutné ošetřit minimálně výšku 1,8 metru nad vanou nebo sprchovým koutem. V okolí umyvadla stačí pás široký asi 60 centimetrů nad okrajem. U podlahy je třeba vyvést hydroizolaci na stěny alespoň 15 centimetrů nad úroveň podlahy. Pokud máte sprchový kout bez vaničky, hydroizolujte celou podlahu a stěny až do výšky 1,8 metru.

Když se vyhnete dřevěnému rámu, rozhodují tři detaily Prvním detailem je vzájemná vzdálenost svislých profilů – měla by být menší než u běžné příčky (doporučuje se 40–60 cm). Čím hustší osazení, tím lepší rozložení hmotnosti. Druhým detailem je typ zárubně: nejlepší jsou ocelové zárubně s integrovanými kotevními patkami, které se přišroubují k profilům přes předem vyvrtané otvory. Třetím detailem je montážní pěna – naneste ji pouze do dutiny mezi profilem a zárubní, nikdy ne na sádrokarton. Pěna zvětšuje objem a mohla by desku vytlačit.

Samotný profil A9 je tenký ocelový úhelník s předvrtanými otvory. Jeho hlavní výhodou je, že umožňuje skryté spojení sloupku s kotvou, takže konstrukce vypadá čistě. Při montáži postupujte takto: nejprve přiložte kotvu k vnitřní straně sloupku, vyznačte si polohy otvorů a předvrtejte dřevo. Průměr vrtáku by měl být o něco menší než průměr šroubu, obvykle 5 mm pro šroub 6 mm. Pokud vrtáte do tvrdého dřeva, použijte vrták s ostrým hrotem a nižší otáčky, abyste zabránili spálení dřeva. Do předvrtaných otvorů pak šrouby zašroubujte rovnoměrně – nejprve všechny mírně, a teprve poté je dotáhněte křížem.

If you are you looking for more on rekonstrukce koupelny krok Za krokem visit our own web-page.