Nejdůležitější je poměr mezi tepelnou kapacitou zdiva a tepelnými ztrátami domu. Pokud je dům zateplený a má nízkou tepelnou ztrátu, nábytek na míRu postačí akumulovat méně tepla. Naopak u staršího, nezatepleného domu se může zdát, že akumulace nic neřeší, protože teplo uniká dříúložné prostory v malém bytě, než se stačí uvolnit. Proto před tím, než začnete topit „do zdiva", si spočítejte tepelnou ztrátu a zjistěte, kolik tepla skutečně potřebujete. Teprve poté můžete uvažovat o tom, jakou plochu zdí zapojit do akumulace.

Největší chybou bývá snaha vyjmout poškozenou desku násilím. Pokud prasklá deska drží pohromadě, nezlomte ji nadoraz páčidlem uvnitř spalovací komory. Místo toho nejdříve odstraňte spárovací hmotu, kterou jsou spáry zasypané. Použijte dláto a kladivo a opatrně uvolněte hrany. Pak desku vyjměte jako celek. Uvolněné desky si ihned po vyjmutí očíslujte podle jejich pozice. Nový šamot nikdy neukládejte nasucho nábytek na míru staré místo bez zkoušky. Před vlastní montáží proveďte suché usazení, které odhalí případné nerovnosti podkladu.

Prvním a nejspolehlivějším příznakem jsou viditelné trhliny na povrchu šamotových desek. Malé prasklinky do šířky dvou milimetrů nemusí být na závadu, protože šamot pracuje s tepelnou roztažností. Horší situace nastává, když se trhliny rozšiřují, propojují se do větších celků nebo se začnou drolit hrany. Dalším varovným signálem je změna barvy šamotu – pokud některá místa ztmavnou až do hněda nebo se na nich objeví lesklé skvrny, znamená to, že materiál ztrácí pojivo a začíná se rozpadat. Pozor také na spáry mezi deskami, které se mohou vytlouct a vypadávat z nich suchá malta.

Když přikládáte do kamen nebo krbových kamen, možná jste zvyklí zakládat oheň na dno topeniště a přikládat dřevo nahoru. Tento postup se zdá logický, ale ve skutečnosti vede k pomalejšímu hoření, většímu množství kouře a častějšímu čištění skla. Horní zapalování, tedy zakládání ohně naopak – s největšími poleny dole a menšími kousky nahoře – je technika, kterou oceníte nejen pro lepší výhřevnost, ale i pro čistší spalování.

Akumulace tepla do zdiva není o tom, že si jednoduše zatopíte a zdi se samy postarají o teplo. Jde o fyzikální princip, který funguje jen při správném návrhu a použití. Základní myšlenka je jednoduchá: těžké materiály, jako je beton, cihla nebo kámen, mají vysokou tepelnou kapacitu. Při topení se ohřejí a poté postupně uvolňují teplo do místnosti, čímž vyrovnávají teplotní výkyvy. To oceníte hlavně u krbů, kachlových kamen nebo podlahového topení.

Důležité je také správné množství vzduchu. Při zakládání nechte přívod vzduchu plně otevřený, dokud se oheň nerozhoří – obvykle 10 až 15 minut. Poté ho stáhněte na minimum. Pokud byste nechali vzduch plně otevřený celou dobu, dřevo by hořelo příliš rychle a teplo by unikalo komínem. Naopak při příliš malém přívodu vzduchu by hoření bylo nedokonalé a vznikalo by více kouře. Správné nastavení poznáte podle čirého plamene a mírně žlutého zbarvení.

Pozor si dejte také na přikládání příliš velkých kusů dřeva. Ty na povrchu rychle zuhelnatí, ale uvnitř zůstávají vlhké a hoření je pomalé a kouřové. Dřevo štípejte na kusy o průměru zhruba deseti centimetrů, aby mělo dostatečný povrch pro hoření. Stejně důležité je nepřetěžovat kamna naráz velkým množstvím paliva. Raději přikládejte častěji a menší dávky, oheň pak hoří rovnoměrně a s minimem emisí.

Základem čistého hoření je suché palivo. Čerstvě pokácené dřevo obsahuje až polovinu své hmotnosti ve vodě. Místo hoření pak nejprve odpařujete vodu, což spotřebuje teplo a produkuje spoustu bílé páry smíchané se zplodinami. Ideální je dřevo štípané, které proschlo alespoň dva roky pod přístřeškem s volným prouděním vzduchu. Poznáte ho podle hmotnosti, prasklin na čelech a rezonujícího zvuku při ťuknutí dvou kusů o sebe. Vlhké dřevo poznáte také podle syčení a pěnění při přiložení.

Na co dát pozor při obsluze a jaké chyby se vyplatí neudělat První zásadou je dodržet správný režim vytápění. Pokud máte akumulační kamna, topí se obvykle jednou až dvakrát denně, ale delší dobu a na vyšší teplotu. Časté a krátké přikládání vede k tomu, že se zdivo nestihne prohřát do hloubky a povrch je buď přetopený, nebo vychladlý. Stejně tak u podlahového topení nechte systém běžet při konstantní teplotě, ne kolísavě – jinak ztratíte výhodu akumulace. Sledujte také vlhkost zdiva, protože mokrá cihla má horší akumulační vlastnosti a navíc může docházet k plísním.

Častým prohřeškem je kombinace starých a nových desek v jedné komoře. Nová deska má jiné tepelné vlastnosti a při prvních ohřátích dochází k rozdílné roztažnosti, což vede ke vzniku napětí. Pokud měníte jednu desku, vyměňte rovnou i protější desku, aby byla symetrie zachovaná. Po celou dobu prací větrejte místnost a nejedná se tedy o práci, ke které byste měli brát kratší či delší pauzy kvůli prachu z šamotu, který je agresivní k dýchacím cestám.

Should you have just about any queries with regards to where by along with tips on how to make use of podrobnosti, you are able to contact us with our internet site.