5 pravidel, díky nimž přežijete i divokou vodu > 공지사항

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Posilování zad a ramen je základ, ale většina pilotů dělá jednu fatální chybu: cvičí svaly, které při letu nepoužívají. Na paraglidingu nepotřebuješ tahat těžké činky ani běhat maratony. Potřebuješ stabilní střed těla, výdrž v krčních svalech a citlivou práci nohou. Pokud se zaměříš jen na biceps a trapézy, naučíš se svalové napětí, které se ti ve vzduchu vymstí. Zde je pět cviků, které skutečně změní tvé ovládání, a past, na kterou při nich nesmíš zapomenout.

Typická chyba začátečníků je spoléhat na to, že vesta drží sama. Ve studené vodě vás ale čeká šok, křeče a rychlá ztráta síly. Vesta vám má pomoci udržet se na hladině, ale neplave za vás. Když spadnete do proudu, zaujměte polohu na zádech s nohama proti proudu a hlavou mírně nahoře. Nekopte nohama proti proudu, jen se nechte unášet a snažte se aktivně vyhýbat překážkám. Helmu mějte nasazenou i ve chvíli, kdy se pohybujete po břehu nebo nastupujete do raftu – na kluzkých kamenech je pád snadný.

Základem je posílení takzvaného středu těla, tedy hlubokého stabilizačního systému. If you loved this write-up and you would like to get more details about http://Reiki-zeit.de/index.php/Tandemový_seskok:_co_se_stane,_když_se_necháTe_padat kindly go to our web-site. Ten zahrnuje nejen břišní svaly, ale i svaly pánevního dna, hluboké zádové svaly a bránici. Stačí třikrát týdně věnovat deset minut cviku, kterému se říká mrtvý brouk. Lehněte si na záda, pokrčte nohy v kolenou do devadesáti stupňů a ruce vzpažte tak, aby směřovaly ke stropu. Pomalu spouštějte pravou ruku za hlavu a současně levou nohu vystírejte před sebe, dokud se patou téměř nedotknete země. Vnímejte, že se bedra po celou dobu tisknou k podložce. Měňte strany. Cvik je náročnější, než vypadá, a klíčové je pomalé provedení – rychlost znamená, že zapojujete švihové svaly, a ne hluboký stabilizační systém.

Pohyblivost kyčlí, kterou oceníte při startu i v letu Třetí oblast, kterou paraglidisté často podceňují, je pohyblivost kyčlí a zadní strany stehen. Při startu do svahu potřebujete běžet s těžištěm nad nohama a zároveň kontrolovat kluzák nad hlavou. Ztuhlé hamstringy vás nutí předklánět trup, což mění úhel náběhu a může vést k předčasnému zvednutí kluzáku. Jednoduchý test: zkuste se předklonit s nataženýma nohama a dosáhnout prsty na zem. Pokud nejste schopni se dotknout země, zařaďte do tréninku výpady s rotací. Postavte se do dlouhého výpadu, přední koleno pokrčte, zadní nohu nechte nataženou a patu zabořenou do země. Pak se otočte trupem směrem k přední noze a natáhněte protilehlou ruku ke stropu. Tím protáhnete ohýbače kyčle i svaly kolem pánve. Držte pozici třicet vteřin a vyměňte strany.

Další častý problém je špatné uchopení pádla při převrácení. Když se raft převrhne, křečovitě držíte pádlo a snažíte se plavat proti proudu. To je přesně to, co nefunguje. Pusťte pádlo, přidržte se raftu a snažte se dostat k jeho lodi přídi. Loď je váš největší plovoucí předmět, který vás udrží nad vodou. Pokud je proud příliš silný, nezkoušejte loď zachraňovat. Nechte ji plavat a soustřeďte se na vlastní bezpečnost. Po dopadu do vody si zkontrolujte, že máte stále helmu i vestu – při pádu se může popruh povolit.

Jak se vyhnout stagnaci a zraněním Třetí zásada se týká síly, ale ne té hrubé. Nezanedbávejte trénink prstů a předloktí, ale zařazujte ho s rozumem – maximálně dvakrát týdně a vždy po rozlezení. Používejte postupně zatěžující postup: začněte s většími chyty a pomalu přidávejte na náročnosti. Typickým nešvarem je skákat hned na malé lišty bez předchozího zahřátí, což vede k zánětům šlach. Místo toho věnujte 10 minut lezení po velkých chytech a teprve poté přidejte intervaly na hraně (např. 6 sekund visu, 30 sekund odpočinek, 5 sérií).

První zásada: zaměřte se na techniku nohou. Na umělé stěně máte tendenci spoléhat na chyty a sílu rukou, protože jsou dobře viditelné a pohodlné. Zkuste trénink s byt v panelákuědomým přešlapováním – každý krok provádějte pomalu a přesně, jako byste stáli na silně skloněné plotně. Využívejte patní a špičkové nasazení na chyty, které jsou malé nebo kluzké. Typickou chybou je přílišné „přilepování" k chytům a nedostatečné vytáčení pánve ke stěně, což vede k přetížení prstů a rychlé únavě.

Suché lezení na umělé stěně je v zimním období nejefektivnější způsob, jak udržet a posunout svou výkonnost, aniž byste museli mrznout na skalách. Nejde o náhradu skutečného lezení, ale o cílený trénink, který vám umožní pracovat na slabých místech. Klíčem je ale přistupovat k němu systematicky, ne jen tak „něco polezeno". Bez plánu se rychle dostanete do stereotypu a po pár týdnech zjistíte, že se neposouváte.

Třetí chybou je ignorování větru. Silný vítr může rozbít termiku na nepravidelné členité proudy, ve kterých se nekrouží dobře. Pokud je vítr nad 20 km/h, hledejte spíše hřebenové létání nebo zůstaňte v údolí, kde je vzduch klidnější. Při termickém létání vždy sledujte nejen variometr, ale i okolní krajinu – stín oblaků, kouř z komínů nebo prach z polí vám prozradí, kde se vzduch pohybuje směrem nahoru.