Jak sestavit lékárničku tak, aby vás nespomalila a nezklamala Rozdělte obsah na dvě části: to, co musíte mít po ruce, a to, co vytáhnete jen večer v kempu. Do horní kapsy batohu patří náplasti, pinzeta, dezinfekce a léky proti bolesti. Do hlavního prostoru pak větší obvazy, nůžky, mast na puchýře a tablety proti průjmu. Každou věc zabalte do zipového sáčku a popište – v šeru nebo při stresu nebudete lovit, co je co. Praktické je mít i malou roli leukoplasti a kousek mýdla, které použijete na omytí rány, pokud není voda pitná.

Důležité je také myslet na léky, které berete pravidelně. Na túru si vezměte vždy větší množství, než plánujete – zpoždění vlaku nebo změna trasy jsou běžné. Pokud užíváte lék na tlak nebo štítnou žlázu, rozdělte si ho do dvou obalů: jeden nechte v batohu, druhý v kapse bundy. Tím se vyhnete situaci, kdy vám celá zásoba zůstane na dně převráceného batohu. U dětí a starších lidí přidejte navíc roztok na rehydrataci – při průjmu nebo zvracení je nezbytný.

Když vybíráte turistické boty, většina žen se soustředí na barvu, tvar nebo na to, jak boty vypadají na noze. To je ale přesně ten moment, kdy začíná problém. Barevně sladěná obuv láká, ale žádný marketingový slib vám nezpůsobí menší otlaky, když jdete deset kilometrů v kuse. Mnohem důležitější než vzhled je, jak bota sedí na vaší konkrétní noze, jaký má tvar, tuhost a co dělá s vaší patou, kotníkem a prsty.

Když už vyrazíte, mějte na paměti, že asfalt se může objevit i tam, kde ho mapa neukazuje. Typicky na hranicích katastrů, kolem mysliveckých rekonstrukce koupelny krok za krokemřízení či u nových rekreačních areálů. Nezoufejte a improvizujte: pokud narazíte na čerstvý asfalt, zkuste najít souběžnou pěšinu o pár metrů níže v údolí, často vede podél potoka a vyhne se zpevněné cestě. Nevracejte se ale bezhlavě, raději si ověřte směr podle kompasu a stínů stromů, abyste nezabloudili.

Po návratu domů lékárničku zkontrolujte: doplňte chybějící věci, zkontrolujte expiraci a vyhoďte použité obvazy. Ideálně si napište seznam, co jste použili, a přibalte to příště. Tím se vyhnete tomu, že budete na další túře řešit stejný problém s prázdnou krabičkou. Až příště vyrazíte, budete mít jistotu, že vás drobný úraz nezastaví – a to je hlavní důvod, proč lékárničku vůbec nosit.

Nejdřív si změřte nohu večer, když je přirozeně nejvíce unavená a mírně nateklá. Většina žen nosí menší velikost, než je skutečná délka chodidla, If you enjoyed this article and you would certainly such as to receive even more facts concerning číst dál kindly see the web site. protože se bojí, že velká bota „plave". Ve skutečnosti vám příliš krátká bota způsobí tlak na palec a špičku, což vede k zánětu šlach a otlakům na nártu. Nechte v botě před špičkou alespoň jeden centimetr rezervy, a to i u zimních modelů, kde potřebujete prostor pro silnější ponožku. Zkuste si botu vždy s ponožkou, ve které budete chodit, ne s bavlněnou stélkou z obchodu.

Nezapomínejte ani na správnou údržbu. Po každém výletu boty vyčistěte od bláta, nechte je vyschnout při pokojové teplotě, nikdy ne na topení nebo na přímém slunci. Voděodolná úprava se časem setře, proto ji pravidelně obnovujte. Pokud máte boty s membránou, musíte se řídit pokyny výrobce, ale obecně platí: čistá a suchá bota vydrží déle a lépe chrání vaše nohy. Dobrá investice se vyplatí, protože správně vybraná bota vám nevydrží jen jednu sezónu, ale klidně několik let, pokud se o ni budete starat. A když už nohu bolí, je lepší si odpočinout a nechat ji vyléčit, než aby vás bota odrovnala na celou sezónu.

Další zásadní bod je jídlo. Vyberte si jídlo, které nevyžaduje dlouhou přípravu, a zabalte ho do jednoduchých obalů, které se vám vejdou do kapsy. Vyhněte se skleněným nádobám a těžkým konzervám. Místo nich vezměte sušené ovoce, ořechy, těstoviny nebo instantní kaši. Nezapomeňte na dostatek tekutin. Množství vody závisí na délce trasy a počasí, ale vždy je lepší mít rezervu. Pokud jdete v oblasti, kde není zdroj vody, vezměte si navíc litr a doplňte si ji při první příležitosti.

Praktický trik: zapněte si v mapě vrstvu cyklotras a porovnejte ji s vrstvou pěších tras. Kde se obě linky překrývají, téměř jistě najdete asfalt nebo zpevněný štěrk. Kde se naopak pěší trasa odpojuje a mizí v lese, tam je velká šance na příjemný úvoz. Nezapomeňte ale, že i lesní cesty mohou být vysypané ostrým kamenivem, které je pohodlné pro kolo, ale pro pěší je to otrava. V takovém případě hledejte v mapě úseky označené jako pěšina, nikoli cesta.

Poslední rada se týká plánování délky a převýšení. Trasy s minimem asfaltu bývají časově náročnější, protože pěšiny jsou často užší, kořenité a pomalejší. Reálně počítejte s rychlostí dva až tři kilometry za hodinu, pokud jdete do kopce. Nezapomeňte si vzít dobrou obuv a hole, které oceníte při přechodu podmáčených úseků. Pokud se vám nechce experimentovat, zkuste nejprve vyrazit do oblastí, kde je hustá síť lesních cest, třeba do hlubokých údolí řek, a teprve poté přejděte k hřebenovým túrám.