Na závěr jedna osobní rada, která vás možná překvapí. Pokud se rozhodnete pro podobný systém, měřte všechno dvakrát. Doslova. Naše první jídelní židle s úložným prostorem byly o pět centimetrů vyšší, než jsme čekali, a když je návštěva sklopila do lehátka, zabíraly o kus místa navíc, které jsme v malém bytě neměli. Nakonec jsme je vyměnili za nižší model s tenčím sedákem, ale pevným laťkovým roštem a kvalitní foam mattress. Výsledek? Dnes už nikdo nepozná, že jde o jídelní židle. Leží na nich stejně pohodlně jako na gauči. A když je nikdo nepoužívá, stojí u stolu a vypadají jako běžné kusy nábytku. Pro mě osobně to byla jedna z nejchytřejších investic do malého bydle

Dlouho jsem odolávala konceptu rozkládacího gauče. Měla jsem v hlavě obrázek propadlé sedačky z ubytovny, kde trčely kovové tyče a pěna připomínala tvrdý chleba. Jenže pak přišla návštěva příbuzných z Moravy a já neměla kam dát tety. Moje ložnice měla rozměry jako krabice od bot, žádný volný kout pro přistýlku. Musela jsem sáhnout po kvalitním sofa bed. Dnes už pracovní prostor v ložniciím, že klíč není v samotné pohovce, ale v tom, co je pod látkou. Když vyzkoušíte systém klik-klak mechanismu, zjistíte, že jeho hladký chod poznáte i poslepu. Žádné škubání, žádné křivení zad. Stačí zatáhnout za poutko a zadní část se sama srovná do rov

První chyba, kterou jsem udělala, byla volba levné matrace. Myslela jsem si, že na spaní jednou za měsíc to stačí. Omyl. Když spíte na nerovném povrchu každý den, tělo se ozve do týdne. Dnes mám doma model s pevnou pěnovou výplní. Když ho roztáhnete, ležíte na foam matraci o tloušťce šestnáct centimetrů. Není to žádná měkká houpací síť, ale ani prkno. Je to kompromis mezi odpočinkem a oporou, který oceníte hlavně ráno, když vás nebolí kříž. Aby toho nebylo málo, pod sedákem se ukrývá další paráda. Když zvednete víko, objevíte bed with storage. Už nikdy nemusíte skladovat ložní povlečení v plastových krabicích pod postelí, kde se prá