A pak je tu ještě jedna past, na kterou jsem málem naletěla. Koupila jsem si bed with storage, luxusní kus nábytku s čalouněním z velvet upholstery. Ta látka je hebká, vypadá draze, ale jakmile ji dáte ke zdi, která není dokončená, začne se dít něco divného. Hedvábný lesk sametu se pere s hrubou strukturou staré omítky a výsledek je jako večírek, kde se potkají baleríny s bagristou. Musela jsem tu zeď zbrousit, napustit a natřít tak, aby vznikla neutrální, sametově jemná plocha, která tu velurovou hlavu postele podrží, ne potlačí. Wall finishing není o tom zeď schovat, ale o tom, aby s nábytkem mluvila stejným jazy

Když už mluvíme o úspoře místa, musíme zmínit ten největší oříšek: přespávání návštěv. Tchyně, bratranec z Plzně, kamarádka, co se pohádala s přítelem. Potřebujete pull-out sofa, který se z denního posezení promění v regulérní postel. Ale pozor na detaily. Když host vyleze, první, co uvidí, je zeď. Pokud je na ní stará tapeta s květináči nebo prasklá omítka, celý dojem z pohodlné matrace je fuč. Já osobně jsem vsadila na to, že za pohovkou udělám akcentovou stěnu z hrubé omítky, která se barví jako beton. Je to praktické: nepráší se na ni, drží barvu a hlavně opticky oddělí spací zónu od zbytku místnosti. Bez toho by to byla jen hromada látek a p