Když jsme dceři zařizovali pokoj ve věku osmi let, chtěla vše růžové a třpytivé. Ustoupili jsme, ale s jedinou podmínkou, že hlavní kusy nábytku zůstanou neutrální. A tak má dodnes bílou skříň a šedou pull-out sofa, která se dá během pěti vteřin vytáhnout na dvoulůžko. Když k ní přidružíte pár barevných polštářů a dek, děti si ji okamžitě přivlastní. Výhoda? Když za rok omrzí jednorožci, stačí vyměnit textilie a pokoj vypadá úplně jinak. A co teprve, když máte v pokoji dvě děti? Pull-out mechanismus je zachránce, protože přes den šetří podlahovou plochu na hraní. U nás funguje tak, že jedna část postele zůstává jako sedačka, druhá se vysune až na noc. Žádné ranní skládání a hádání, kdo bude uklí

Možná si říkáte, že to zní složitě a draze. Pravda je, že za kvalitní transformovatelný nábytek ve stylu loftu zaplatíte víc, ale v konečném součtu ušetříte. Koupili jsme jednu postel s úložným prostorem a dva šuplíky místo samostatné komody. Výsledek je, že v pokoji máme o třicet procent víc volné podlahy. Dítě si tam může postavit dráhu, což by s klasickým nábytkem nešlo. A když přijede babička na víkend, stačí rozložit pohovku a máme hotovo. Žádné nafukovací lehátko, žádné spaní v obýváku. Jenom se ujistěte, že je čalounění pratelné. Velvet upholstery je krásná na dotyk a působí luxusně, ale na dětském pokoji se v ní drží každý drobek a skvrna od fixy. Pokud po ní toužíte, kupte si alespoň pratelný potah nebo ji použijte jen na polštáře, které můžete snadno vyp

Samotný materiál panelů je klíčový. Levné MDF desky s laminátem vypadají lacině a hlavně špatně tlumí zvuk. Pokud bydlíte v paneláku s tenkými zdmi, sáhněte raději po akustických panelech z pěny nebo textilu. Mají tloušťku okolo čtyř centimetrů a skutečně utlumí rány z vedlejšího bytu. Pro ložnici doporučuji panely z masivu, ideálně z akácie nebo dubu. Dřevo přirozeně reguluje vlhkost. Když jsem je dal za čelo postele, zmizela ranní zamlžená okna. A pokud si pořídíte postel s úložným prostorem pod roštem, panel za ní prodlouží optický dojem a místnost nepůsobí jako krabice od

Rodiče často řeší, že pokoj musí být bezpečný a zároveň stimulující. Ale zapomínají na jednu věc. Děti potřebují také prostor pro samotu. Proto jsem v rohu vytvořila malý čtecí koutek, vlastně jen křeslo z IKEA a lampička s teplým světlem. Žádné obrazovky, žádné hračky na očích. Když jsme to udělali, syn tam začal trávit čas s knížkami, aniž bychom ho museli nutit. A to je na dětském pokoji design to nejcennější, když dítě samo využívá prostor způsobem, který jste neplánovali, ale který dává smysl. Třeba když si z křesla udělá pevnost nebo tam uklidí rozbité auto, aby ho nikdo neviděl. Dětský mozek potřebuje kouty, kam se může schovat, nejen otevřenou plochu na běhá

Poslední rada na závěr, kterou opravdu používám. Pokud se rozhodnete pro stěnové panely v celém obývacím pokoji, nenechte se zlákat jednotným vzorem. Smíchejte tři různé šířky nebo barvy do rastru. U jedné zdi jsem dal střídavě úzké a široké lamely. Když k tomu přidáte pohovku s možností rozložení na postel, získáte místnost, která se mění podle potřeby. Ráno je to obývák s knihami a kávou, večer ložnice pro dva. Panel nehraje druhé housle, on dává celému prostoru řád. Stačí si jen vybrat správný odstín a nebojte se chybovat. Každý panel se dá přelepit nebo dotmelit. Hlavně začn