Pokud často řešíte spaní pro návštěvy, je volba jasná. Klasický gauč s rozkládacím mechanismem je v tomto ohledu nekompromisní. Ale pozor, ne každý rozklad je stejný. Známý si pořídil levný model s tenkou matrací a po prvním víkendu stráveném na návštěvě u něj jsem měl záda jako po noční směně v dole. Proto vždy kontrolujte, co je uvnitř. Dobrý sofa bed musí mít kvalitní slatted frame, ideálně s pružnými lamelami, které se přizpůsobí váze. A matrace? Zapomeňte na cokoliv tenčího než 12 centimetrů, pokud nechcete hostům nabídnout zážitek z karimatky. Osobně doporučuji variantu s pěnovou matrací o hustotě alespoň 35 kg na metr krychlový, ta drží tvar roky.

Problém malých bytů je ale ještě ošidnější. Nemáte samostatnou ložnici a každý centimetr úložného prostoru je vzácný. Rohová sedačka s úložným boxem pod sedákem se na papíře tváří skvěle, v praxi je ale otrava. Pokaždé, když potřebujete sezonní boty nebo deku, musíte zvednout masivní sedák, který při plném naložení váží jako malé dítě. Často končí tak, že dovnitř nacpete jen lehké textile a těžší věci skončí na podlaze. Naopak praktický gauč s výsuvným šuplíkem na konci bývá přístupnější, ale má menší objem. Zkoušel jsem oboje a v bytě 2+1 nakonec vyhrála rohová varianta s čelním výklopem, kde stačí zatáhnout za madlo a box se vysune jako šuplík od komody.

Materiál je druhá věc, která rozhodne o tom, jestli sedačku po roce nenávidíte. Pokud máte děti nebo domácí mazlíčky, zapomeňte na jemné textilie, ze kterých se chlupy dostávají jen pomocí lepící pásky a nadávek. V mém případě vyšla nejlépe sametová čalounění s hustým vlasem, tedy velvet upholstery. Je sice náchylná na otisky prstů a sedací prohlubně, ale skryje i malé skvrny a srst z kočky jde vytřepat jedním tahem. Jen pozor, levný velvet často vypadá jako plastová imitace, sáhněte po variantě s certifikací na oděrky, ideálně s minimálně 50 000 cykly na Martindaleově testu, jinak vám prošoupete loketní opěrky během dvou let.

Nesmíme zapomenout ani na mechanismus rozkladu, který dělí lidi na dva tábory. Jednu noc na rozkládací pohovce s trčící kovovou tyčí do zad a člověk přísahá, že už nikdy. Proto je click-clack mechanismus dnes tak populární. Funguje to jednoduše - sedák sklapnete do roviny a máte lůžko bez složitých úkonů a sundávání polštářů. si ho pořídila do garsonky a chválí si, že hosta uloží za třicet vteřin. Nevýhoda? U levnějších modelů bývá spací plocha kratší, takže kdo měří přes 180 centimetrů, visí mu nohy do vzduchu. Vždy si proto sedačku fyzicky vyzkoušejte v obchodě, lehněte si na ni a otočte se, jestli vás někde netlačí rám.

Co se týče samotného výběru mezi typy, musíte zvážit, co v bytě děláte nejčastěji. Pokud trávíte večery u filmů a chcete se natáhnout, rohová sedačka s prohloubeným sedákem je jasná volba. Jenže tady přichází past na prostor - rohová zabere v místnosti vždy víc místa, než čekáte. Graficky na půdorysu vypadá jako elegantní L, v reálu žere metr čtvereční navíc. Pull-out sofa, tedy varianta s výsuvným spodním rámem, je naopak kompaktnější na denní užívání, ale vyžaduje, abyste před spaním uklidili konferenční stolek. Obojí má svá úskalí, ale pokud mám dát radu z praxe: do místnosti pod 16 metrů čtverečních berte raději kvalitní rozkládací gauč než roh, který místnost opticky zmenší.

Poslední, ale zásadní bod - otestujte posezení v reálném čase. V showroomu sedíte dvě minuty, doma na něm strávíte večer. Mnoho levných sedaček má pěnu, která po pěti letech ztratí pružnost a vy se propadáte do jámy. Kupte takový model, kde lze sedák individuálně vyměnit, nebo sázejte na kombinaci pružin a pěny. A pokud bydlíte v podnájmu, zvažte rozebíratelnou rohovou sedačku - tu protáhnete i točitým schodištěm, zatímco jednolitý gauč možná zůstane trčet v chodbě. Věřte, že stěhování masivního nábytku do třetího patra bez výtahu vás naučí pokoře. Důvěřujte svým zádům a metru, ne jen obrázku na Instagramu.