Když husté sněžení sníží viditelnost na desítky metrů, i zkušený turista snadno ztratí jistotu. Stopy ve sněhu se během pár minut zanesou, orientační body splývají s okolím a kompas najednou ukazuje jen přibližně. Nejde o to, že byste neuměli číst v mapě – problém je v tom, že se při sněžení mění i samotné vnímání prostoru. To, co jste před hodinou bezpečně poznali, teď vypadá úplně jinak.

Další pastí je tzv. tichá lavina – tedy situace, kdy se pod sněhem skrývá zmrzlý podklad a vy jdete po krustě, která se propadá jen některými směry. V takovém terénu je snadné sejít z cesty, protože každý krok vyžaduje jinou sílu a vaše tělo reaguje nepravidelně. Pokud cítíte, že jdete neúměrně pomalu, raději se vraťte k poslednímu jistému bodu. Zpáteční cesta po vlastní stopě je úložné prostory v malém bytěždy bezpečnější než pokračování do neznáma, a to i když už máte namířeno k cíli. Jedna hodina zdržení je lepší než tři hodiny bloudění.

Zabloudění v lese se stane rychleji, než si myslíte. Stačí odbočit o pár metrů z pěšiny, začít sbírat houby nebo se jen zamyslet nad tím, kudy jste přišli. První pravidlo zní: nezmatkujte. Panika je největší nepřítel, protože vás nutí běžet náhodným směrem. Zastavte se, zhluboka se nadechněte a pokuste se vzpomenout, kudy jste šli naposledy. Pokud máte pocit, že se točíte v kruhu, je to normální – lidský krok má tendenci ve stresu stáčet se k jedné straně. Proto se vždy orientujte podle něčeho pevného, ne podle pocitu.

Typickým problémem je také podcenění fyzické náročnosti. Přechod hřebene je nepřetržité stoupání a klesání, které zatěžuje kolena i kotníky. Proto si před túrou posiluj svaly, a během dne dělej pravidelné pauzy – ideálně každých 45 minut na deset minut. V pauze se najez, napij a zkontroluj počasí na obzoru. Pokud začne hustnout mlha, okamžitě nasaď čelovku a zůstaň na značené trase. V mlze je snadné zabloudit, protože orientační body mizí a cesta se zdá jiná. V takovém případě platí: nevzdaluj se od značek, zůstaň na místě, pokud nevíš kudy dál, a počkej, až se viditelnost zlepší.

Plánování přechodu hřebene začíná mnohem dřív, než vůbec vyrazíš z chaty. Základ je studium mapy a pochopení charakteru terénu. Hřeben není jen jedna cesta – často se větví, klesá do sedel a stoupá na jednotlivé vrcholy. Než vyjdeš, projdi si profil trasy, vyznač si místa, kde se dá bezpečně sestoupit do údolí, a zjisti, kde jsou horské chaty nebo nouzové přístřešky. Nezbytná je také aktuální předpověď počasí, a to nejen na den startu, ale na celou dobu pobytu. V horách se fronta umí převalit během hodiny, proto si ověřuj předpověď i ráno před odchodem.

Jak se chovat, když se něco pokazí Nejčastějším zraněním v zimě je podvrtnutý kotník nebo zlomenina v důsledku uklouznutí. Proto mějte na botách sněžnice nebo alespoň kvalitní protiskluzové návleky. Při pádu se snažte padat na bok, ne na natažené ruce. Pokud se zraníte, zastavte se a zhodnoťte situaci. Pomoc přivolejte na tísňové lince, ale nejste-li si jisti polohou, pokuste se dostat na místo s lepším signálem. Vždy si před túrou zapamatujte souřadnice startovacího bodu a hlavních orientačních bodů. Důležité je také oznámit plánovanou trasu někomu, kdo zůstává doma. Pokud se nevrátíte včas, může varovat horskou službu.

Vybrat si turistické boty není jen o tom, že sáhnete po prvním páru, If you liked this post and you would certainly such as to receive additional facts concerning více na webu kindly see our webpage. který vám padne do oka. Špatně zvolená obuv dokáže zkazit i ten nejkrásnější výlet. Než vyrazíte do obchodu, mějte jasno v tom, kde a jak často budete chodit. Jiné boty potřebujete na nenáročné procházky po lesních cestách, jiné na vícedenní túry s těžkým batohem a jiné na skalnaté terény s možností lehkého lezení. Tento základní předpoklad vám ušetří spoustu peněz i zklamání.

Pokud nejde o kompas ani o mapu, zaměřte se na čtení krajiny. Většina českých lesů má nějaké přirozené cesty: svodnice (údolíčka), hřebenové pěšiny, lesní cesty, které se kříží s hlavními turistickými trasami. Naučte se rozlišovat, která cesta klesá a která stoupá – to vám dá směr. Typická chyba začátečníků? Jdou po pohodlné široké cestě, která je ale vede stále hlouběji do lesa, protože nechtějí přejít do klesání. Vždy se zastavte, zkontrolujte okolí a klidně se vraťte o kus zpět, pokud máte pochybnosti. Vracet se k poslednímu známému bodu je lepší než pokračovat do neznáma.

Co rozhoduje při výběru: podrážka, kotník, materiál Podrážka je to, co vás drží na zemi. Hluboký vzorek s výraznými „špunty" oceníte na blátě a suti, hladší podrážka zas na zpevněných cestách. Všímejte si také tuhosti boty – příliš měkká bota nepodpoří nohu při těžkém batohu, příliš tuhá zase zbytečně svírá při běžné chůzi. Vyšší kotník stabilizuje hlezno a hodí se na kamenité terény, nízké boty jsou lehčí a prodyšnější pro letní túry. Materiál volte podle ročního období a nároků na voděodolnost. Goretexové membrány sice chrání před vlhkem, ale hůře odvádějí pot – na letní vedra raději zvolte prodyšnější síťovinu.