Přísady mění charakter směsi. Šalvěj, tymián a yzop jsou silné a hodí se spíš do menšího podílu. Fenykl a anýz dodají sladkost a vůni, kmín zase zemitost. Ovocné plody, jako šípek nebo bezinka, dají směsi kyselost a barvu, ale potřebují delší louhování. Koření jako skořice nebo hřebíček používejte střídmě, jinak přehluší byliny.

Nejčastější chyba je spěch. Lidé chtějí mít bylinky usušené za dva dny, dají je na radiátor v silné vrstvě a pak se diví, že zplesnivěly. Další chybou je sušení v koupelně nebo v kuchyni, kde je vlhký vzduch. Radiátor v těchto místnostech nepomůže, protože vlhkost přichází ze vzduchu. Sušte v suché, dobře větrané místnosti, kde radiátor jen mírně hřeje. Když budete trpěliví a budete bylinky pravidelně kontrolovat, získáte zásobu, která vydrží celou zimu bez plísně.

Nejčastější chybou je přelévání. V zimě rozmarýn téměř neroste a spotřebuje málo vody. Substrát nechte mezi zálivkami proschnout, ale ne do sucha. Zalévejte menším množstvím odstáté vody a vždy zkontrolujte, zda přebytek odtéká z misky. Stojatá voda u kořenů je spolehlivý způsob, jak rostlinu zahubit. Hniloba kořenů se projeví měknoucím stonkem a opadávajícími lístky, kdy už se dá jen těžko zachránit.

Poměry, které fungují v praxi Držte se jednoduchého pravidla: dvě třetiny základu, jedna třetina přísad. Pokud mícháte tři druhy, dejte dvě lžíce základní byliny, po jedné lžíci dvou dalších. Silné byliny, jako šalvěj nebo tymián, odměřujte po čajových lžičkách, ne po lžících. Směs míchejte v suché misce, ochutnejte ji v nálevu a teprve pak plňte do zásoby. Chuť suché směsi se liší od hotového čaje, proto neposuzujte jen podle vůně.

Poslední věc, kterou lidé podceňují, je prostor. Natěsnané svazečky se navzájem mačkají, listy se lámou a v místech dotyku vzniká vlhké teplo. Nechte mezi nimi mezeru a nedávejte je do stejné přihrádky s ovocem, které uvolňuje ethylen a urychluje žloutnutí listů. Když se těchto pravidel držíte, vydrží měkké bylinky v lednici kolem jednoho týdne a tvrdé i déle – bez toho, že byste museli každý druhý den vařit polévku jen proto, aby se něco nezkazilo.

Louhování rozhoduje o výsledku víc než složení. Jemné listy a květy zalévejte vodou kolem devadesáti stupňů a nechte pět až sedm minut. Kořeny, kůru a plody vařte krátce v horké vodě nebo louhujte déle, klidně deset až patnáct minut. Hořké byliny, jako pelyněk, dávejte do směsi jen po špetkách, jinak čaj zhořkne. Máta a meduňka ztrácejí vůni při příliš horké vodě, proto je lepší zalévat mírně vychladlou vodou.

Máta je plevel, který chutná dobře. Dokud roste v květináči, drží se na uzdě. Jakmile ji ale vysadíte do volné půdy, začne se chovat jako invazivní druh: podzemní výběžky se plazí desítky centimetrů od mateřské rostliny a během jedné sezony obsadí půlku záhonu. Omezit její růst není o tom, že ji budete často stříhat. Stříháním ji naopak podpoříte v tvorbě dalších výhonů. Klíčové je fyzicky zastavit podzemní oddenky, a to buď překážkou, nebo pravidelným vykopáváním.

Domácí čajová směs vzniká mícháním sušených bylin, které se chuťově i účinkem doplňují. Základ tvoří tři až pět druhů. Víc složek se v šálku pere o pozornost a výsledek bývá neurčitý. Než rekonstrukce koupelny krok za krokemčnete míchat, ujasněte si, k čemu má směs sloužit: na večer, na trávení, na nachlazení, nebo jen na chuť. Podle toho vybíráte základ a přísady.

Začněte jednoduchou dvojicí, třeba meduňka s lipovým květem, a postupně přidávejte. Chuť si zapisujte, ať se k osvědčenému poměru můžete vrátit. Domácí směs nemá být složitá, ale vyvážená. Když v šálku poznáte každou bylinu a přesto tvoří celek, poměr je správný.

Polední slunce na balkoně nebo za oknem umí být nemilosrdné. Truhlík se v poledne rozpálí tak, že se v něm substrát vysuší během několika hodin a listy na obvodu začnou žloutnout nebo se svinovat. Rostlina v květináči je na tom hůř než na záhonu: kořeny mají k dispozici malý objem půdy, který se rychle přehřeje a rychle vyschne. Nejde tedy o to slunce zakázat, ale naučit se s ním pracovat tak, aby rostlina přežila i nejteplejší část dne.

Nejčastější chyba je míchání mnoha výrazných bylin dohromady. Další je př a dosolování chuti medem nebo citronem hned při prvním pokusu, kdy ještě nevíte, jak se směs projeví. Sušené byliny skladujte v uzavřené nádobě, na tmavém a suchém místě, a to nejdéle jeden rok. Směs si pište na etiketu, včetně data namíchání. Když po měsících ztratí vůni, použijte ji do koupele nebo na vykuřování, ne do čaje.