Hlásič kouře a hlásič oxidu uhelnatého řeší dvě různé situace a v bytě se navzájem nenahradí. Kouřový detektor reaguje na viditelné zplodiny hoření, zatímco CO hlásič zachytí bezbarvý plyn bez zápachu, který vzniká při nedokonalém spalování. První patří do ložnic, na chodbu a do obývacího pokoje, druhý výhradně do místnosti s plynovým kotlem, karmou, krbem nebo sporákem. Do koupelny ani do kuchyně hlásič kouře neumisťujte – pára a mastné výpary ho spolehlivě přivedou k falešnému poplachu.

Hlásič CO umístěte do místnosti se spotřebičem na plyn nebo tuhá paliva, ale ne přímo nad něj – plyn se šíří rovnoměrně a v bezprostřední blízkosti kotle bývá příliš horko a vlhko. je zhruba v úrovni dýchání sedící osoby, tedy kolem jednoho až jednoho a půl metru nad podlahou, nebo na stropě, pokud výrobce uvádí tuto možnost. Vyhněte se prostoru za nábytkem a uzavřeným koutům. Pokud máte kotel v koupelně, dejte hlásič raději za dveře do chodby, kde není trvalá pára.

Začněte tím, že si změřte, kolik místa nad stávající konstrukcí máte. Topná rohož plus lepidlo a dlažba spotřebují několik centimetrů a u nízkých prahů nebo požadavků na bezbariérovost může být každý centimetr problém. Kabel v betonové vrstvě potřebuje víc prostoru, rohož je plošší. Horní hranice příkonu na metr čtvereční se liší podle typu místnosti: jinde stačí doplňkový výkon k pocitovému teplu, jinde je potřeba počítat s tepelnými ztrátami a topení dimenzovat jako plnohodnotné.

Kam hlásič na stropě pověsit, aby něco skutečně zachytil Kouřový hlásič patří na strop doprostřed místnosti, ideálně doprostřed chodby, ze které se jde do ložnic. Držte odstup alespoň půl metru od stěn a rohů – v rozích se vzduch točí a kouř se tam dostane později. Stejnou vzdálenost dodržte od svítidel a od ventilace, jinak proud vzduchu detektor „obchází". V běžném byt v panelákuě 2+kk stačí jeden hlásič na chodbě a jeden v ložnici, u většího bytu přidejte do každé obytné místnosti. Na patrový dům myslete tak, že hlásič patří do každého podlaží včetně schodiště.

Začněte měřením. Vezměte odměrku nebo kbelík o známém objemu, postavte ho pod sprchu a pusťte vodu na plný proud přesně deset sekund. Objem vynásobte šesti a máte přibližný průtok za minutu. Běžná sprchová hlavice proteče několik litrů za minutu, úsporná výrazně méně. Tohle číslo je vaše výchozí hodnota. Bez něj jen hádáte, jestli výměna hlavice nebo jiný zvyk něco přinesl.

U kouřového hlásiče se rozhoduje typ senzoru. Optický detektor je vhodný do bytu, protože lépe zachytí doutnající požár, jaký vzniká u přehřáté zásuvky nebo nedopalku v koši. Ionizační typ reaguje rychleji na otevřený plamen, ale v domácnosti ho příliš nevyužijete a bývá náchylnější k planým poplachům. Levné modely bez tlačítka pro test a bez signalizace slabé baterie nekupujte. U zařízení na baterie si poznamenejte datum výměny a jednou za měsíc stiskněte testovací tlačítko.

Montáž zvládne každý s vrtačkou a hmoždinkami. Strop nejprve proklepněte, abyste netrefili trubku nebo kabel, a teprve potom vrtejte. Základnu přišroubujte, hlásič do ní zacvakněte a hned proveďte test. U zařízení propojených bezdrátově spárujte všechna čidla podle návodu a ověřte, že při testu jednoho pískají všechna. Baterii nevkládejte obráceně a u lithium článků nečekejte na pípání – měňte je podle data, obvykle po deseti letech celý přístroj.

Co se stane, když vynecháte izolaci a správný termostat Nejčastější chyba není v samotném topení, ale pod ním. Pokud se topná vrstva pokládá přímo na beton bez tepelné izolace, velká část tepla odchází do konstrukce a zbytek se dere nahoru nerovnoměrně. Výsledkem je vyšší spotřeba a pomalý ohřev. Podobně podceníte-li termostat: obyčejný spínací termostat bez čidla v podlaze topí podle teploty vzduchu a podlaha přetápí. Čidlo musí být uložené v trubičce, aby se dalo vyměnit, a musí ležet v místě, které není zakryté nábytkem ani vanou.

Paneláková kuchyně obvykle nabízí kolem dvou metrů pracovní plochy a jednu úzkou linku. Právě proto se vyplatí investovat do výsuvných systémů, které vytáhnou obsah skříně do světla a předejdou zbytečnému přehrabování. Základem je změřit vnitřní světlost korpusu, ne vnější rozměry dvířek. U starších kuchyní se často liší hloubka i šířka mezi jednotlivými skříňkami a rozdíl několika milimetrů rozhoduje o tom, zda výsuv zapadne.

Proti nárazovému hluku z horního bytu pomáhá měkká nášlapná vrstva, ale jen když je položená správně. Koberec nebo silná podložka pod plovoucí podlahu snižuje kročejový hluk jen tehdy, když je podlaha oddělená od stěn dilatační spárou a když pod ní není pevné lepidlo. Častá chyba je položení měkké vrstvy na původní beton bez akustické izolace — zvuk se pak přenáší dál deskou a výsledek je minimální. Naopak zásadní je izolace potrubí a prostupů: každá trubka procházející stropem je zvukový most. Obalte ji v místě průchodu pružným materiálem a utěsněte mezeru akustickým tmelem, ne obyčejnou montážní pěnou, která vibrace přenáší.