Vlněný koberec nezkazí špína tak rychle jako nevhodný čisticí prostředek. Vlna je proteinové vlákno s drobnými šupinkami na povrchu. Když se šupinky působením teplé vody, mýdla a tření zamknou do sebe, vznikne plsť. Tomu se říká zplstnatění a zpět se to napravuje jen velmi těžko. Rozhodující je proto nejen to, čím koberec čistíte, ale i jak s ním při tom manipulujete.

Koupelna, sprchový kout a prostor před vanou patří k nejrizikovějším místům v bytě, protože kombinují vodu, mýdlo a bosé nohy. U sprchového dna a dlažby v bezprostředním okolí sprchy volte vyšší třídu a počítejte s tím, že hladká glazura je zde nebezpečná i při malém množství vody. Podobně je tomu u kuchyně, kde na podlahu padá olej a voda, a u vstupu, kam se zanese déšť a sníh.

Častou chybou je čištění spár abrazivními prášky a drátěnkami. Povrch spáry se tím zdrsní, póry se otevřou a špína se do nich váže rychleji. Stejně problematické je použití silného chlorového prostředku na každodenní údržbu — spáru sice vybělí, ale při častém používání narušuje strukturu a ztmavnutí se vrací rychleji. Bělení má smysl řešit jednorázově, ne jako pravidelný krok.

Sušák na prádlo v místnosti s laminátovou podlahou je běžná situace, ale vlhkost, která z něj uniká, dokáže napáchat škody poměrně rychle. Laminát není vodotěsný materiál. Jeho jádro tvoří dřevovláknitá deska, která při delším kontaktu s vodou bobtná, a jakmile jednou nabobtná, už se to nedá vrátit. Nejde přitom jen o vodu ukapávající z prádla – problémem je i zvýšená vlhkost vzduchu v uzavřené místnosti, kondenzace na chladnější podlaze a mokré stopy od bot.

U malých jídelen, kde se velký koberec nevejde, je lepší volit jiné řešení než poddimenzovaný kus. Zvažte koberec jen pod střed stolu s tím, že židle budou stát na tvrdé podlaze – pak ale hrozí odírání a hluk. Další možností je měkká podložka pod každou židli, která drží na místě a chrání podlahu. Pokud zůstáváte u koberce, ověřte, že se vejde i s rezervou ke stěnám a že dveře a zásuvky zůstanou funkční.

U nových podlah a nábytku počítejte s tím, že první dvě topné sezony jsou nejnáročnější. Dřevo si musí sednout do podmínek konkrétního úprava interiéru. Než začnete cokoli řešit, nechte ho projít celým ročním cyklem a sledujte, zda se spáry na jaře zase zavřou. Pokud ano, jde o normální chování a stačí udržovat vlhkost. Pokud se po zavlhčení neuzavřou, je problém v uložení nebo v kvalitě materiálu a tam už je na místě odborná prohlídka.

Typickou chybou je snaha spáry okamžitě zatmelit nebo zalít voskem. V létě se dřevo roztáhne a tmel se vytlačí, případně praskne a vznikne škvíra ještě výraznější. Pokud spáry vadí vzhledově, používejte pružné tmely na bázi akrylu nebo silikonu, které snesou pohyb několika milimetrů. Tvrdé tmely a lepidla na bázi PU do spár mezi prkny nepatří.

Rozhodující je směr vláken. Dřevo se smršťuje výrazně více napříč vlákny než podél nich. Podlahové prkno o šířce patnáct centimetrů může v topné sezoně ztratit na šířce i několik milimetrů, kdežto na délce se změna téměř neprojeví. Proto se spáry objevují především mezi podélnými stranami prken a u masivních desek, zatímco čela prken zůstávají na místě. Stejný princip platí pro nábytek, obložení stěn i schody.

Co s tím udělat, aby spáry zůstaly únosné Prvním krokem je měřit, ne hádat. Vlhkost vzduchu v místnosti zjistíte běžným vlhkoměrem za pár set korun a orientační vlhkost dřeva zase ručním odporovým měřákem. Pokud vlhkost vzduchu klesne pod 40 procent, doplňte ji zvlhčovačem nebo miskami s vodou na radiátorech. Cílem není mlha v místnosti, ale stabilní rozmezí 45 až 55 procent. Vyhněte se skokovým změnám — rychlé zvlhčení studeného dřeva v prvních dnech sezony působí horší škody než plynulý přechod.

Druhým krokem je správa teploty. Každý stupeň navíc urychluje vysychání. Nepřetápějte místnosti nad 22 stupňů a nepokládejte nábytek ani podlahové topení přímo pod zdroj sálavého tepla. Radiátor, u kterého stojí skříň těsně u zadní stěny, vysušuje dřevo jednostranně a deska se kroutí. Nechte u zdrojů tepla alespoň deset centimetrů volného prostoru.

Dřevo je hygroskopický materiál. Přijímá vlhkost ze vzduchu a zase ji odevzdává, a s každou změnou vlhkosti mění i své rozměry. V topné sezoně se relativní vlhkost v dokončení interiéru běžně pohybuje mezi 20 a 35 procenty, zatímco v létě dosahuje 50 až 60 procent. Pokles o dvacet až třicet procentních bodů znamená, že dřevo vysychá a smršťuje se. Spára, která byla v létě sotva znatelná, se proto v zimě rozevře o jeden až tři milimetry. Nejde o vadu, ale o fyzikální vlastnost materiálu.

For more info about Byt V PaneláKu check out our own web site.