Základ je nikdy netahat nábytek po podlaze, i když jde jen o pár centimetrů. Dřevo je měkčí než kovové nohy, plastové kluzáky nebo kolečka, a tlak na malou plochu vytvoří rýhu okamžitě. Před každým posunem tedy nábytek na míru nadzvedněte nebo pod něj podložte něco kluzkého. Na krátké vzdálenosti stačí dva lidé a pevný úchop, na delší použijte transportní pásy nebo podložky pod nohy. Nikdy netlačte na nábytek bokem – boční síla ohne nohy a ty pak podlahu poškodí ještě víc.

Koberec samotný lze chránit i z druhé strany – pravidelným otáčením. Pokud je to možné, otáčejte koberec o 180 stupňů každých šest až dvanáct měsíců. Opotřebení a blednutí se tak rozloží rovnoměrně a prodloužíte životnost o roky. U celoplošně položeného koberce to nejde, In case you have just about any questions about where by and also the best way to use barvy stěn do obýVáku, you possibly can e-mail us on the webpage. tam se zaměřte na ochranu oken a na rozmístění nábytku. Právě nábytek je často viníkem: tmavé nohy pohlcují světlo a vytvářejí na koberci kontrastní mapy, které se po přemístění nedají srovnat.

Jaké nářadí a postup zvolit Nejvhodnější je mop s vyždímanou mikrovláknovou hlavicí, dokončení Interiéru případně dobře vyždímaný hadr. Vodu měňte, ale nechte hadr po každém namočení pořádně vyždímat. Pokud máte parní mop, na laminát ho nepoužívejte – horká pára proniká do spár a poškození je rychlejší než u tekuté vody. Vyhněte se i mokrému vysávání, které rozstřikuje vodu do spár. Ucelený postup: suchý hadr na zachycení prachu, potom mírně vlhký hadr, nakonec případné zbytky setřít dosucha.

Laminát je nejčastěji lamino s jádrem z dřevovláknité desky. Vrchní vrstva je odolná proti otěru, ale spáry mezi deskami a hrany nejsou vodotěsné. Když po podlaze přejedete mokrým hadrem, voda zůstává na povrchu jen chvíli. Problém vzniká, když se dostane do spáry a odtud do jádra. To nabobtná, deska se nadzvedne a spára se rozevře. Škoda je nevratná, osvětlení v obývákuýměna jedné desky většinou znamená rozebrat část podlahy.

V koupelně, kuchyni a na chodbě se vlhkosti nevyhnete. Pomůže pružná spára u stěn, která umožní desce pracovat, a podložka s uzavřenou strukturou, jež nepropustí vodu dál. U vstupu do bytu je vhodná záchytná zóna. Náhradní dílce skladujte v suchu a ve stejné místnosti, kde je budete pokládat, alespoň dva dny předem. Rozdíl teplot mezi skladem a interiérem dělá při pokládce víc problémů, než se čeká.

Prvním krokem je koberec od postele úplně odstranit a prohlédnout i podlahu pod ním. Plíseň často sedí na spodní straně a v podlahové spáře, ne na vrchní ploše. Pokud je zasažená jen malá část, vyřízněte ji i s okolím asi pěti centimetrů navíc – plíseň má podhoubí, které sahá dál, než vidíte. Vyříznutý kus vyhoďte, nekompostujte. Zbytek koberce vysajte vysavačem s filtrem a poté důkladně vykartáčujte měkkým kartáčem, abyste uvolnili spory z vláken.

Nejprve si ujasněte, odkud vlhkost pochází. Může jít o zbytkovou vodu z betonu po jeho lití, o vzlínající vlhkost ze zeminy, o zatékání nebo o vlhkost z omítek a zdí. Každý zdroj se řeší jinak. Zbytková vlhkost z betonu se dá vysušit, vzlínající vlhkost se musí odstavit hydroizolací nebo drenáží. Pokud jen zakryjete problém samonivelační směsí, vlhkost bude tlačit dál a časem se projeví.

Typické chyby jsou tři. První je hadr namočený do kýble, ze kterého kape voda – takto vytřená podlaha vypadá čistě, ale voda zůstává ve spárách. Druhá je vytírání horkou vodou, která spáry otevírá a urychluje průnik vlhkosti. Třetí je nechání mokré podlahy uschnout samovolně; voda se vsákne tam, kde by neměla. Pokud se na podlaze objeví bílé okraje u spár nebo deska v rozích „vstává", je to známka nabobtnání. V takovém případě už čištění vodou omezuje další škody, ale poškozené desky se musí vyměnit.

Běžné vytírání mokrým hadrem laminátu neuškodí, pokud hadr není ceditelný. Hadr vyždímejte tak, aby z něj nekapala voda, ideálně do stavu, kdy je vlhký na dotek, ale ruka zůstane skoro suchá. Na podlaze nesmí zůstat žádná louže ani lesklá mokrá stopa. Vodu, která se přesto objeví, hned setřete suchým hadrem. Vlhkost se do jádra dostává pomalu, ale opakovaně – každé vytření, po kterém zůstane voda ve spáře, přidává trochu bobtnání.

Proti vlhkosti pomáhá i prevence. Podlaha by měla být položená s dilatační mezerou u stěn, protože pohyb desek při změnách vlhkosti je normální. Do kuchyně a koupelny, kde se voda objevuje často, se laminát nehodí; tam patří voděodolná krytina. V místnostech s laminátem stačí vytírat hadrem vyždímaným do sucha a po každém úklidu zkontrolovat, zda někde nezůstala mokrá stopa. Běžná voda z mokrého hadru lamina nezničí, ale trvale mokrá podlaha ano.