Bublinky, které po odvzdušnění zmizí a už se nevrátí, znamenají jen vzduch z napouštění. Pokud se ale vracejí během topné sezóny, systém si vzduch nasává průběžně. Typický viník je netěsné těsnění u čerpadla, u armatur nebo mikroskopická netěsnost na přívodu. Vzduch může vznikat i chemicky: při korozi se uvolňuje vodík. Poznáte to podle zápachu a podle toho, že bublinky stoupají i v uzavřené soustavě bez pohybu čerpadla.

Klíčové je množství vody. Mop by měl být vyždímaný tak, že z něj nekapká a po přejetí rukou zůstane dlaň vlhká, ne mokrá. Voda nesmí zůstat stát na spárách, u soklů ani v rozích. Nepoužívejte horkou vodu na voskované nebo olejované povrchy, rozpouští ochrannou vrstvu. Vyhněte se univerzálním čisticím prostředkům s vysokým pH a parním mopům na laminát a vinyl, protože horká pára proniká do spár a nadzvedává je. Na běžné vytírání stačí voda s kapkou neutrálního prostředku, u kamene pH neutrální nebo mírně kyselý.

Jedna krytina v celém bytě působí na první pohled jako čisté řešení. Méně spár, méně přechodů, jednotný rytmus. Jenže stejně často se stane něco jiného: byt začne působit plošše, chladněji a menší. Není to o barvě ani o materiálu jako takovém, ale o tom, jak jedna souvislá plocha mění vnímání hranic mezi místnostmi. Oko nemá žádný bod, kde by se zastavilo, a mozek přestane číst jednotlivé zóny.

Soklová lišta vypadá jako detail, ale při rekonstrukci rozhoduje o tom, jestli bude stěna působit čistě, nebo jestli se přes ni budou táhnout kabely, které nebylo kam schovat. Do běžné lišty o výšce kolem 60 až 80 mm se vejde víc, než se na první pohled zdá, ale má to svá pravidla. Klíčové je vědět, co tam patří a co už je lepší vést jinudy.

Častou chybou je také spoléhat na protiskluzný prostředek nanášený dodatečně. Ten sice může kluzkost snížit, ale nikdy nedosáhne hodnoty, kterou má dlažba už z výroby. Pokud už kluzkou dlažbu máte, pomůže jen důsledné utírání do sucha, protiskluzná podložka barvy stěn do obýváku sprchy a vhodná obuv. Při rekonstrukci je ale vždy lepší zvolit dlažbu se správným stupněm hned na začátku, než později řešit následky úrazu.

Praktický postup při nákupu je jednoduchý. Nejprve určete, do jaké místnosti dlažbu potřebujete a zda tam bude trvale mokro. Potom si vyžádejte technický list a najděte v něm stupeň R. Porovnejte ho s tabulkou doporučení. Nakonec si dlaždici prohlédněte naživo, protože hrubší povrch se hůř čistí. Čím vyšší stupeň, tím více se v prohlubních drží nečistoty a tím častěji je potřeba podlaha mýt kartáčem.

Pozor na záměnu s jiným označením. Někteří výrobci uvádějí takzvaný součinitel tření, If you cherished this article and you also would like to receive more info pertaining to úPrava InteriéRu generously visit the web-page. kde vyšší číslo znamená větší bezpečnost. Jiné dlaždice mají označení A, B, C podle jiné normy. Vždy se ptejte na konkrétní hodnotu pro daný výrobek a nespokojte se s obecným tvrzením, že dlažba je protiskluzná. Bez uvedeného stupně je takové tvrzení bezcenné.

Kde stupně protiskluznosti skutečně potřebujete Největší chybou je vybírat dlažbu jen podle vzhledu. V koupelně, kde se lidé pohybují naboso a s mokrýma nohama, je R10 minimum, lepší je R11. Ve sprchovém koutu, kam stéká voda a mýdlo, se vyplatí R11 nebo R12. Na chodbě a v kuchyni, kde se občas rozlije voda nebo olej, postačí R10. U vstupních dveří, na balkoně a na venkovních schodech volte R11 až R12, protože tam se kluzkost zvyšuje deštěm, listím a mrazem.

Na ochranu místo vosku použijte přípravek určený přímo pro matné laky, nebo povrch nechte bez ochrany a jen ho častěji umyjte. Některé matné laky mají ochrannou vrstvu už z výroby a jakýkoli nános navíc ji jen naruší. Pokud si nejste jisti, udělejte test na málo viditelném místě, třeba ve spodní části dveří. Naneste trochu přípravku, nechte ho působit a po setření zkontrolujte povrch proti světlu. Uvidíte hned, jestli se mat změnil.

Zapamatujte si tři věci: žádné abrazivní pasty, žádné vosky a žádné leštění. Mytí bez leskutvorných složek, sušení měkkou utěrkou a ochrana přípravkem pro matné povrchy. Kdo tohle dodrží, udrží mat roky. Kdo to zkusí „vylepšit" leštěnkou, bude za pár týdnů řešit přelakování.

Když už se lesk objeví, neleštěte ho. Leštěním byste ho jen rozšířili. Řešením je přelakování celého dílu nebo jeho části, případně odborný zásah, který mat obnoví rovnoměrně. Menší skvrny od vosku se dají někdy odstranit odmašťovačem a jemnou párou, ale nikdy ne třením. Tvrdý tlak a suchá utěrka jsou nejčastější důvod, proč lidé matný lak zničí během pár minut.

Základním ukazatelem je takzvaná skupina protiskluznosti, označovaná písmenem a číslem. Setkáte se hlavně se stupni R9 až R13. Čím vyšší číslo, tím hrubší povrch a větší odpor proti uklouznutí. Pro obytné prostory se obvykle doporučuje R9 nebo R10 pro suché místnosti, R10 až R11 pro koupelny a sprchy, R11 a výše pro venkovní vstupy, schody a terasy, které bývají mokré nebo namrzlé.