Vítr na balkoně nezačíná u těžkých květináčů. Nejdřív letí to, co má velkou plochu a malou hmotnost. Plastové květináče, igelitové tašky, rohože, ručníky, deky, papírové krabice, ale i malé grilovací nádobí. Pokud bydlíte ve vyšším patře nebo v rohu budovy, kde se vítr obtáčí, počítejte s tím, že poryv může být dvakrát silnější než na ulici. Než začnete cokoli vázat, projděte balkon a vytipujte předměty, které při prvním silnějším větru zmizí. Je to rychlejší než je později hledat na sousedově balkoně.

Než kabel na balkon vůbec přivedete, zkontrolujte jeho stav. Popraskaná izolace, zlomená vidlice nebo uvolněná zásuvka znamenají, že kabel patří do elektroodpadu, ne na balkon. Dále zjistěte, If you liked this article and you simply would like to be given more info pertaining to přečtěte si více nicely visit our webpage. zda je prodlužovák určený pro venkovní použití. Běžný kabel do bytu nemusí odolat vlhkosti, mrazu ani přímému slunci. Na balkoně se hodí prodlužovák s krytím alespoň IP44, který zvládne stříkající vodu a prach. Pokud takový nemáte, raději žádné zařízení na balkon nepřipojujte.

U ratanu rozhoduje, jestli jde o přírodní proutí, nebo o syntetické vlákno omotané kolem kovové kostry. Přírodní po roce venku ztmavne, na dešti nasákne a ve spárách se drží vlhkost. Sundejte křesílko z trávníku, otočte ho dnem vzhůru a nechte dvě hodiny proschnout ve stínu. Pak vlákna přetřete tenkou vrstvou lněného oleje nebo speciálního balzámu na proutí — silná vrstva je chyba, rozpouští původní ochranu. Syntetický ratan stačí otřít vlhkým hadrem s jemným mýdlem. Nikdy nepoužívejte wapku ani tlakovou vodu, rozvlákníte omotávku a kostra začne reznout zevnitř.

Co odletí první a proč Nejzranitelnější jsou věci s velkou plochou a nízkou hmotností. Plastová židle bez zatížení, gratisafhalen.be nafukovací lehátko, slunečník bez základny, květináč do průměru 25 cm, ale i kovové misky. Vítr nepůsobí jen tlakem, ale i podtlakem za předmětem, takže i zdánlivě těžký předmět může nadzvednout. Typická chyba je spoléhat na to, že „to přece něco váží". Další chybou je vázat vše stejným provázkem. Tenký provázek na slunečník praskne, silné lano na květináč zase poškodí rostlinu.

Poslední věc, kterou lidé podceňují, je dynamické zatížení. Dveře, které sebou prásknou, nebo markýza ve větru namáhají kotvu střihem a tahem stále dokola. Na taková místa patří kotvy s delším rozpěrným segmentem a větší vzdáleností od okraje zdi. Okraj menší než dvojnásobek průměru kotvy znamená, že se cihla vylomí. Když si nejste jistí, vezměte do ruky kus materiálu ze stejné zdi a udělejte zkušební vrt mimo viditelné místo. Je lepší přijít o jednu díru v rohu, než o celou polici i s obsahem.

Uvazování má svá pravidla. Použijte popruh nebo lano s nosností alespoň 100 kg, ne provázek na prádlo. Uzel volte takový, který se neutahuje sám, ale zároveň se dá rychle rozvázat – osmičkový uzel nebo dvojitá rybářská smyčka. Lano veďte vždy dvěma směry, ne jen jedním. Pokud něco přivazujete k zábradlí, obtočte lano kolem pevné části a teprve pak uvažte. Nikdy neupevňujte předmět jen za horní část, pokud visí přes okraj.

Na rošt pak připevněte držáky podle typu nářadí. Pro šroubováky a klíče stačí vodorovná lišta s háčky. Pro kladivo a pilku udělejte dva kolíky proti sobě, aby se nástroj neprotáčel. Malé díly – vruty, hmoždinky, matky – dejte do průhledných uzavíratelných krabic, které mají na víku popis. Sklenice od okurek jsou klasika, ale na lodžii prasknou mrazem a rozbijí se. Plastové krabice s těsněním vydrží i déšť, pokud je postavíte dnem vzhůru nebo je zastřešíte.

Podle čeho vybrat hmoždinku a vrut Rozhoduje hmotnost břemene, charakter zatížení a materiál zdi. Obraz do 5 kg udrží univerzální hmoždinka s křídly v plné cihle. Police s knihami, tedy spíš tahové a smykové zatížení, už vyžaduje hmoždinku s rozpěrnou částí a vrut o průměru alespoň 6 mm. Do děrované cihly se hodí hmoždinka s dlouhým tělem, která se rozepře až za dutinou. Do pórobetonu patří speciální hmoždinka se širokým závitem, která se zařízne do materiálu. Vrut musí být vždy delší než hmoždinka, jinak se nerozepře celá.

U těžkých břemen — kotel, schodišťové madlo, markýza, televize na rameni — přestábyt v panelákuá běžná hmoždinka stačit. Mechanické kotvy do zdi fungují na principu rozepření nebo tření a unesou i stovky kilogramů, ale jen v materiálu, pro který jsou určené. Kovová kotva do betonu se v pórobetonu neuchytí. Proto se u nejistých podkladů používá chemická kotva: lepidlo se vstříkne do vyčištěné díry a vsune se závitová tyč. Lepidlo se mechanicky zaklíní do pórů materiálu a zatížení se rozloží po celé hloubce. Chemická kotva unese i v děrované cihle několikanásobek toho co mechanická.